Až do chvíle, kdy k nám osud začátkem léta, jakoby náhodou, zavál jednu moc milou a laskavou duši, člověka, který měl za úkol zpracovat historii celé naší rodiny a našeho domu, historičku Evu.
Od první chvíle, kdy k nám dorazila, naše vzájemné sympatie usnadňovaly komunikaci, bohatá a hodně dlouhá historie tohoto místa Evu ohromila, ale hlavně jsme zjistili, že naše zvláštní nutkání věnovat se právě nedávným osudům Tatka a hlavně Jarušky je vzájemné.
Pár dnů po druhé návštěvě u nás na Čelině se Eva ozvala, že cítí silnou touhu pokusit se vypátrat víc o Jaruščině podivné smrti a jejím nejednoduchém životě….a já jsem její odhodlání sdílela, protože i mě její osud nedává spát a velice často na ní musím myslet.
A tak Eva začala pátrat, po všem, co nás samotné nikdy nenapadlo hledat, věděla kam se obrátit, koho oslovit, co žádat, co chtít sdělit….aby zjistila, že některé informace jsou navždy ztracené a zároveň aby získala takové, které pomohly podívat se na Jaruščin život a odchod trochu jinak než jsme byli zvyklí slýchat z rodinného vyprávění. Postupně jsme prozatím došli spíše k tomu, že nejasností v tomto příběhu je možná více než na začátku a taky k tomu, že velkou část toho, co se tehdy odehrálo už dnes vůbec nelze objasnit. To smutné tajemství si vzala Jaruška s sebou.
Na druhé straně se ale podařilo vyvrátit některá chybná fakta. Dnes už víme, že Jaruška určitě neskočila z cholínskeho mostu a velice pravděpodobně odnikud neskočila vůbec, ale nějakým neobjasnitelným způsobem se musela dostat do řeky, kde se posléze asi utopila…ubohá Jára…
Asi už napořád v jejím příběhu zůstává spousta zvláštních otazníků…. a taky spolu s nimi o mnoho více našeho soucitu, pochopení a blízkosti k této ženě, která žila ve stejném domě jako dnes my a která odešla z tohoto světa za nejasných a v mnohém podivných okolností.
Ale zároveň nám díky Jarušce do života přišel takový milý člověk jako je Eva a získali jsme v ní přítele a spřízněnou duši.
Tak magická Čelina způsobila, že Jaruščino jméno bude v našich společných hovorech mít vždycky svoje místo a zároveň doufám, že se s Evou budeme moci vídat častěji, protože se její život jakoby náhodou propletl s životem našeho dobrého kamaráda….ale to už je asi na další samostatný příběh….