Maluju

Jako malá jsem ráda kreslila a malovala, obzvláště moje babičky mi byly v tomto ohledu velkou oporou, cokoliv jsem vytvořila, vždy dokázaly velkoryse ocenit. Začala jsem chodit do Lidovky na výtvarný kroužek, tam jsem postupem času zjistila, že když se něco líbí mě a já jsem s tím spokojená, tak to ještě neznamená, že to ocení a kladně ohodnotí učitel nebo ostatní. Pár drobných, ale zásadních tahů štětcem učitelky do mých hotových prací, způsobilo úplnou změnu mého původního záměru a ztrátu motivace, můj obrázek už nebyl úplně můj a nelíbil se mi. Došlo mi, že neumím malovat a hlavně, že už to nechci vůbec nikdy dělat…

 
Na 35 let jsem na tuhle činnost naprosto zanevřela.

 
S vnitřní proměnou, která mi vnesla do života spoustu nových pohledů, jsem podvolila lákání vzít znovu do ruky pastelky nebo štětce. Začala jsem znovu opatrně malovat, sama sobě pro radost z tvoření, pro potěšení z toho, co vzniká mícháním a vrstvením barev. Baví mě to, víc než kdy předtím.
Nemám žádný záměr ani úmysl.

 
Maluju si pro radost.