Její naprosto jednoznačná a urputná vyhraněnost v tom, co chce dělat, byla patrná už v době, kdy ještě ani neuměla mluvit. Stačilo jí pár citoslovcí a gest, aby vyjádřila, co si přeje.
Od malička se totiž neustále drápala na koňský hřbet. Našla v sobě nesmírnou lásku k těmto nádherným zvířatům, která, přestože byla od jakživa součástí jejího života, jí nikdy nezevšedněla.
Když jí bylo sedm, přišel jí do života poník Ferdíček. Barunčina láska k němu byla okamžitá, ale tu jeho si teprve musela získat. Možná měl za sebou nějakou špatnou zkušenost s dětmi a byl na ní opravdu hodně přísný. Nedala se odradit modřinami po pádech z jeho hřbetu ani těmi od jeho zákeřných kousanců. Nakonec jí vzal na milost. Dneska je mu dvacet let, máme ho ve stádě a svou oddanost a lásku jí projevuje každý den.
Za pár let Barča vyrostla a její jezdecké schopnosti se zdokonalovaly. V deseti letech dostala svého osudového koně Gimliho. Oba měli zkušenosti teprve sbírat, postupně rostli spolu a přišly první úspěšné zkušenosti z parkurových hobby závodů. Ale Barunka měla svůj velký sen a jasný cíl. Přála si s Gimlim vyrazit na závody ve všestrannosti. Nejdříve zvládla udělat zkoušky a získat tak jezdeckou licenci a potom svoji cílevědomostí překonala prvotní nesouhlas nás rodičů a vydala se na své první všestrannostní závody, kde ve své kategorii s Gimlíkem vyhrála. Pak následovaly krásné tři sezóny plnění si snů a mnoho velice zářivých pobytů na všestrannostních závodech po republice. Svou kariéru v pony kategorii ti dva zakončili účastí na mistrovství republiky a třetím místem v soutěži mezi velkými koňmi. Byli jsme všichni šťastní a dojatí z toho, co Barunka svoji pílí, odhodlaností a citlivostí dokázala. Proto jsme se pro ni rozhodli s předstihem pořídit její první velkou, nadějnou a nádhernou kobylku Carmerinku. Po prvním Barči váhání, jestli má v srdci dost místa na dalšího koníka se do ní bezmezně zamilovala. A tak svůj čas začala poctivě dělit mezi koně dva, pořád dál jezdí na Gimlíkovi, ikdyž na závody už s ním kvůli svému věku nemůže a naplno se pustila do trénování s Carmenkou.
Zranění šlachy však jejich společnou práci zkomplikovalo, ale Barča se o ní svědomitě a trpělivě starala, aby byla co nejdříve v pořádku. Její láska k ní se prohlubovala. V mezičase mezi kulháním a chvílí, kdy byla kobylka v pořádku, vyrazily na své první společné závody. A přestože to byla Carmenčina závodní premiéra, Barunka jí vedla tak citlivě a profesionálně, že společně obsadily první místo v parkuru mezi čtyřiceti koňmi. Naše radost byla veliká. Ale brzy po závodech se šlacha ozvala znovu, následoval klidový režim, pak znovu opatrné ježdění, fyzioterapie, další všemožná vyšetření….
Před několika dny přišel ortel, ze kterého se nemůžeme vzpamatovat.
Podrobné a citlivější sono vyšetření ukázalo, že poškození Carmenčiny šlachy je horší než se původně zdálo. Operace je možná, prognóza je špatná. Asi bude kulhat napořád.
Mojí malé velké holčičce se absolutně zhroutil její svět.
Přišla o náplň svých všedních dnů, o svoje směřování.
Zažívá si nejtěžší chvíle ve svém životě, nerozumí tomu, je zoufalá a nešťastná.
Žal, který s ní otřásá je obrovský a my jí teď nemůžeme nijak pomoci.
Jenom jsme s ní, v její bezmoci a smutku.
A já jen doufám, věřím, že až uplyne nějaký čas a její bolest nebude tak ostrá jako teď, znovu najde tu svojí silnou beraní vůli a objeví, jak se svou situací naložit, jak znovu najít směr, protože koně pro ní nejsou sportovním náčiním, ale milovanými živými bytostmi a napořád zůstanou její láskou a jejím životem.
