Březí matky máme dávno pěkně pod dozorem v teplých maštalích s neustále plným žlabem krmení.
V tuto dobu každým dnem čekám až přijde můj muž a řekne: " Máme tele!".
A od této chvíle se nám zapisuje náš další rok.
Další rok, letos už třiadvacátý, kdy se postupně naše holky otelí, telátka se postupně zadaptují, venku začne jaro v plném proudu a my je vyvezeme ven na zelené pastviny, kde společně a spokojeně stráví jaro, léto a část podzimu. Stáda máme celkem čtyři a každé z nich má svého majestátního, tunového plemenného býka, který je v každém ze stád náležitě uvítán a který má jasný úkol: zajistit další generaci telat.
Není pro nás snad nic více uspokojivého než pohled na zdravý dobytek na rozlehlé pastvině s dostatkem trávy, jak se s chutí popásá a s klidným přežvykováním odpočívá.
Ovšem tomuto malebnému obrázku předchází spousta mnohdy nelehkých chvilek při příchodech telátek na svět. Ten, kdo má tuhle záležitost plně na svých bedrech, je můj muž. Za dlouhá léta, co kravky chováme, nasbíral už spoustu zkušeností, poučil se z neúspěchů, pokorně používá svůj šestý smysl a empatii vůči zvířatům a v mnoha případech si umí statečně poradit úplně sám. Má můj naprostý obdiv, s jakou energií a silou pomáhá s porodem našim kravám a s rozkoukáním se na světě malým telátkům, ruce má často zmrzlé na kost, umazané od krve, od hnoje nebo ulepené od mléka… Přestože už dneska máme v maštalích instalovaný kamerový systém, abychom mohli sledovat, co se právě děje a zbytečně do porodu nezasahovat pokud všechno probíhá, jak má nebo naopak rychle vyběhnout a pomoci, tak se bohužel někdy stává, že porod dobře nedopadne. To jsou smutné momenty a nejenom proto, že každé zdravě narozené a dobře odchované tele je naše živobytí, ale taky proto, že máme naše zvířata rádi a chceme, aby se jim dařilo.
Máme za sebou dvaadvacet let chovu, péče a starání se o naše kravky. Někdy nás vzpomínka vede k pousmání se nad tím, co jsme v minulosti dělali a co už dneska naštěstí víme a umíme líp. Někdy vzpomínka přivane zvláštní melancholii a smutek nad tím, co se už nevrátí. Některá období uplynulých dvaadvaceti let máme úzce spjatá s důležitými mezníky našeho rodinného života, s dětstvím našich dětí, s některými nezapomenutelnými zvířecími osobnostmi, se spoustou úspěchů a taky nelehkých období.
Před necelým měsícem se nám narodilo první letošní telátko a nám tím začal náš třiadvacátý rok chovu našich krásných černých a červených abrdýnek. Když to jenom trochu půjde, budeme se snažit jako každý z těch předešlých roků zajistit jim spokojenou, dlouhou pastvu a hlavně dostatek krmení na zimu, budeme se o ně starat každý den. Ten mnohdy stereotypní rytmus našich dní je zvláštně uklidňující a smysluplný.
Naše práce je náš život.
