Na zásadní a sporné otázky u mých drahých pejsků, koní a koček prakticky nedocházelo, tam je to přeci jasné a jednoduché, milovat je, pečovat o ně, zažívat s nimi hezké chvíle, pro které si je k sobě vlastně člověk poutá a přijmout i těžké okamžiky s jejich stonáním a odcházením….všechny ty zvířecí bytosti, které mě provázely životem mám navždy a hluboko vepsané v srdci, s láskou na ně vzpomínám a zároveň si při tom více uvědomuji vzácnost strávených chvil s těmi, které mám pravé teď blízko sebe…
Pak jsou tu hospodářská zvířata.
.
Ta, která chováme pro jejich těla, pro jejich maso.
Naše krávy, ovce, kozy, slepice, králíci.
Mám je všechny nesmírně ráda. Všechna naše práce na statku se vlastně točí kolem zajišťování jejich plného žaludku a životního pohodlí…
Celý svůj dospělý život mám v sobě ne zcela vyřešené, hodně citlivé otázky.
Jak se vypořádat s porážením zvířat, která nám prochází rukama od svého narození až po konec života a která mám ráda? Jak obhájit jejich porážení, když zrovna já osobně maso vůbec jíst nemusím? Jak se vyrovnat s tím, že nás živí něčí smrt?
Takové a spoustu dalších otázek jsem za posledních pětadvacet let života na statku, při práci v zemědělství, měla a mám pořád dostatek.
V případě koz, oveček a králíků jsem to postupem času vyřešila jednoduše, dnes už těch pár exemplářů od každého druhu dál nemnožíme, chováme je jen pro radost a na jejich stará těla si nikdo nárok nedělá.
Slepice, které už nám vajíčka nesnáší neskončí v polévce, ale nechám je odejít přirozeně, stářím..
U našich krav, býčků a jaloviček, které chováme kvůli jejich masu, je to pro mě hodně těžké. Postupem času jsem si i v této záležitosti našla jistý klid a důvěru v to, že je cesta, jak tohle všechno dělat a být s odcházením našich zvířat alespoň trochu v souladu …
První a zásadní věc, kterou jsem potřebovala přijmout je to, že spousta lidí prostě miluje maso a potřebuje ho jíst….že vášnivé masožrouty není možné obrátit na výhradně rostlinou stravu a že koneckonců neurvalé drancování rostlinné říše kvůli obživě taky není bez rozporů.
Druhá a ještě zásadnější věc, která mi pomáhá v mojí práci je uvědomění si důležitosti laskavého přístupu a pokory ve všem, co se zvířaty děláme, jak s nimi zacházíme.
Máme totiž plně v rukou jejich spokojený život, a to od přirozeného početí na pastvině, jejich příchod na svět a pro zdárný vývoj důležitý “ dobrý start”, přes společný pobyt matek s telaty od jara do podzimu na rozlehlých pastvinách, pak podzimní odstav a následný výkrm na další chov a také na maso.
Všechnu péči, kterou věnujeme našim zvířatům se snažíme dělat s láskou a vlídností, snažíme se předcházet stresu a záleží nám na tom, aby neměla strach. Každý den, všední i sváteční nás zaměstnává starost o jejich pohodlí a spokojenost.
Pak přijde chvíle, kdy některá zvířata odchází na porážku, přestože mi není vůbec dobře, vyprovodím je s modlitbou, poděkováním za jejich tělo a s prosbou o odpuštění.
Po dlouhých letech mého vnitřního rozporu a nejistoty, zda jsem na správně cestě v tom, co děláme, jsem dospěla k pocitu, že mi to takto dává smysl. Možná právě proto, že mě odcházení zvířat tolik zasahuje a nenechává mě chladnou, to mám dělat zrovna já. Možná, že je důležité a potřebné obstarat je také po nehmotné stránce. Vím, že nepomohu a nezachráním zvířata z celého světa, ale můžu se co nejlépe podílet na péči o ta nám svěřená, po všech možných stránkách. Jedině tak se mohu s touto záležitostí vypořádat.
Lidí, kteří si od nás maso našich zvířat kupují a tím tak podporují naší práci a projevují nám svou důvěru, si velice vážím. Nezřídka se nám totiž tito lidé jako zákazníci vrací a dostáváme od nich pro nás potřebnou, nesmírně milou a povzbuzující zpětnou vazbu.
Kruh se tímto smysluplně uzavírá.
Mám radost, že to, co zvíře odevzdalo, je plně využito. Mám radost, že můžeme nabízet našim milým zákazníkům maso, které není anonymní a za jehož příběhem si můžeme stát.
Porážení zvířat pro mě vždycky bude provázeno svíravým pocitem a těžkým srdcem, ale vím, že dělám a my všichni tady děláme, co můžeme, aby se u nás všechna naše zvířata měla ve svém životě co nejlépe...