Po dlouhém čekání na pár suchých dnů jsem v září usušili otavy, na jiných loukách a polích se nám podařilo další sečí posílit zásoby senáže. Některá pole jsou zoraná a zasetá, jiné před oráním a setím ještě čeká hnojení.
Během uplynulých tří týdnů jsme postupně svezli všechny naše holky i s telaty z pastvin, kde společně strávily krásných požehnaných šest měsíců na zelené trávě bez jediného stébla příkrmu. Telata jsou tak pěkně narostlá, že se z dálky mnohdy těžko rozpoznávají od dospělých krav.
Nyní máme celé velikánské stádo na pastvině přímo u statku, kde nás za několik dnů čeká během jednoho hodně dlouhého dne odčervování, odběr krve a zjišťování březosti u našich velkých holek. A v tentýž den zároveň vážení letošních telátek, jejich odstav a odvoz z pastviny do maštale ve dvoře, kde si budou zvykat bez maminek. Pevně doufám, že nebudou naříkat moc dlouho, už jsou opravdu velká a žlaby jim budeme plnit tím nejlepším, co pro ně máme. Zhruba po čtrnácti dnech ještě oddělíme býčky od jaloviček, kluci zůstanou v maštali, kde je budeme vykrmovat a holky poputují na zimu na pastvinu za svými staršími sestrami.
Do konce října nás ještě čeká bourání a prodej našeho vyzrálého masa. Spolu s tím, jak se dny budou postupně krátit i objem práce, která se dá stihnout, se postupně zmenší. Práce na statku nekončí nikdy, zvířata neznají víkendy ani svátky, ale to zklidnění je znát. Jsme unavení po celém roce a laskavost podzimního zpomalení vděčně vítáme.
Sluneční energie pomalu ustupuje a pro nás nastává čas vděčnosti za hojnost a plody, které nám dává matka Země.
Uvědomuji si, kolik práce se podařilo od jara udělat, kolik dnů bylo úmorných a vyčerpávajících a zároveň kolik důležitých a hezkých věcí se podařilo, kolik příjemných a uspokojivých dnů jsme zažili.
Máme se dobře, u nás na statku, na venkově, v přírodě, žijeme naší prací, která je občas hodně náročná, ale smysluplná a krásná.
