Našla jsem ji tehdy na chodbě našeho domu jako úplně malinké koťátko, s rýmou, zalepenýma očima a plačící na celé kolo. S tím, jak se postarat o takové nešťastné miminko jsem tehdy neměla žádnou zkušenost, ale povedlo se jí zachránit a rychle jsme se do ní všichni zamilovali. A jakoby tahle krásná mourovatá dlouhosrstá kočka svým příchodem do našeho domova otevřela dveře dalším a dalším….
A od té doby si k nám našli cestu Terezka, Mikešek, Tuldíček, Cukeťák, Fínuška, Polinka, Onyxík, Uhlíček, Krynolín, Guglíček, Šuplík, Puntička a Šištička. Některé z nich jsme plánovali a dopředu se na ně těšili a někteří si život u nás vybrali úplně sami.
Dříve jsem úplně neuměla docenit a pochopit jejich naprosto specifické chování a nezávislost, kterou si navzdory své ochočenosti a přitulnosti zachovávají.
Původně jsem měla tendenci více inklinovat k oddané psí povaze a k jejím projevům bezpodmínečně lásky a náklonnosti, kterou mě moji pejskové vždy zahrnovali.
Ale když přišla mezi nás Čičolína, začala jsem vnímat tu naprostou odlišnost psí a kočičí povahy a postupně jsem si uvědomila, jak velké zalíbení v té svobodné a nespoutané kočičí nacházím. Nesmírně ráda pozoruji ten příjemný klid, který z koček vyzařuje, naučila jsem se respektovat, že to, kdy kočka stojí o moji přítomnost a kontakt se mnou, si určuje výhradně ona sama. Jsem ráda, když si je všechny při ranním krmení přepočítám, ale pak už jen můžu sledovat, jak nenuceně nakládají se svým časem, obsadí si svá oblíbená místa na odpočívání, kde velkou část dne prospí. Pak také vyrážejí na lov, mnohdy i vcelku daleko od samotného dvora. Jsou chvíle během dne, kdy vyhledají naši společnost, přijdou s námi pobýt a pak zase pomalu odkráčí. Přes teplou část roku pobývají převážně venku a kde nocují vlastně nevím. Jak se ovšem začnou dny výrazně krátit a teploty klesat, pak postupně začínají obsazovat svá oblíbená místa na chodbách našeho domu, kde mají své polštáře, koberečky a pelíšky a tam lenivě pospávají skoro celé dny. Z klidu je vyruší jen můj pohyb, to pak vybíhají směrem k miskám s krmením a tam se i několikrát denně hlásí o něco k snědku. Zřídka jejich naléhání odolám.
Za těch čtrnáct let, co s námi začaly kočky žít, jsme si nimi zažili kupu krásných klidných chvil, nekonečných podívaných na něžné hry rostoucích koťat a docenili jsme to vítané a vzájemně obohacující soužití. Za těch čtrnáct let jsem zároveň poznala, jak bolí, když nás některá z našich milých kočičích bytostí musela opustit. Některé z nich odešly samy, v klidu, tiše….Některé z nich jsem držela do jejich posledního výdechu v náruči, když jsem musela udělat to těžké rozhodnutí už jim dál neprodlužovat trápení….
Jsem vděčná za to, že máme dost velký životní prostor k tomu, abychom na našem statku mohli poskytnout domov jakékoliv zbloudilé kočičí duši.
Jsem vděčná za tu možnost pobývat v blízkosti těchto zvláštně osobitých , nespoutaně svobodných a vlídně přítulných tvorů, od kterých se mohu nechat inspirovat k pomalejšímu, línějšímu a hlavně přítomnějšímu životu.
Krásná, hebká stvoření, učitelé nelpění, zvláštní klid z vás vyzařuje, ruku svádí k hlazení….
Kolik se vás vystřídalo v mém pozemském životě?
Radost jste mi způsobili, taky smutek a těžkou chvíli,
vždy když jste mě opouštěli bolest srdce svírala,
postupně jsem pochopila, že vás nemám nikdy poutat,
že jste navždy svobodní, v radosti i v odcházení
a já mohu vždycky doufat,
že se vaše duše s mojí zase znovu potkají…
