Bude to už pár týdnů, kdy jsem zachytila dvě slova, která vím velmi dobře, co znamenají, ale nevěděla jsem, jak a proč psát…
Až nyní.
Ta slova Tři schody označují zvláštním tajemstvím zahalené místo tady u nás v magické Čelině. Tyhle tři schody se nachází v lesnatém kopci, pár metrů nad naší kapličkou a jsou jedinou, ale neklamnou známkou toho, že na místě, do kterého vedou, mohlo dříve něco, člověkem vytvořeného, stát. Vede k nim tenká pěšinka, přestože se po ní téměř nechodí, je stále patrná a bujný porost lesa se jí nepochopitelně vyhýbá. Po vystoupání po zmíněných schodech následuje obdélníkový plochý prostor, který sám o sobě povzbuzuje fantazii k rozvíjení úvah nad tím, co zde kdysi mohlo být. A na toto místo pak navazuje již zmíněná pěšinka, která se vine lesem, aby na konci vyústila do podivného místa. Jedná se o do vrcholku kopce mírně zahloubené kulaté místečko o průměru nanejvýš tak tři metry, které zůstává stejně jako pěšinka chráněno divokému zarůstání tohoto těžko přístupného lesa. Nabízí se úvaha nad tím, co tu tak mohlo být… jestli ta zajímavá plošina, s kamenným valem na svém okraji, na vrcholku lesního kopce, těsně navazující na toto kulaté místo, nebyla kdysi pro někoho domovem, jestli tu kdysi v dávných dobách nemohlo stát něčí obydlí.
Celá léta, co na Čelině pobývám, jsem si tvořila jistou představu o historii tohoto místa, načerpanou z povídání s maminkou mého muže a z dostupných historických pramenů. Byl to můj obrázek toho, jak to tu dřív mohlo vypadat. Moje představa. Donedávna opřená o rozum a zdroje, které byly a jsou k dispozici..Ale navzdory racionálním připomínkám mojí hlavy mi vždycky můj pocit dovoloval rozvíjet i osobní teorii.
Abych si dovolila plně připustit něco od původního obrázku odlišného, stačilo mi jedno setkání s paní, která pobývala loňské léto v jednom z mých domečků a která mi položila přesně tu otázku, na kterou jsem léta čekala. Kdeže měla být ta středověká tvrz, o které mluví historické prameny?? Proč si myslím, že by to mělo být na místě současného zámečku, když ten stojí na místě netypickém pro takové stavby…příliš odhaleném, dostupném, lehce viditelném…??
A v tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno může být klidně jinak. Hned mě napadla ta zvláštní, jakoby uměle vytvořená, plošinka na kopci..z jedné strany dokonale chráněná téměř kolmým srázem a z druhé dobře přístupná a přehled nabízející. Během chviličky se mi přeskládalo všechno, co vím, co tuším, co cítím.., pochopila jsem, proč mě lákalo přemýšlet i odlišně od původní verze.
Dneska jsem si naprosto pevně jistá tím, že jisté tu není vůbec nic. Dochází mi, že z útržkovitých záznamů historických pramenů, které se dochovaly, nelze vyčíst žádný příliš jasný obrázek minulých dob. Vždy je nutná dávka individuální fantazie, aby si člověk dokázal těch pár opěrných historických bodů jaksi zaobalit a podpořit vlastní představivostí k vytvoření teorie..myslím, že nic nemůže být úplně objektivní..sama dobře vím, že se mnohdy rozchází vidění společně prožitých událostí a jejich následná interpretace. Co potom informace a údaje staré stovky let…
Respektuji to, co je psáno, zároveň beru vše s rezervou.
A nechávám si svojí fantazii nespoutaně létat.
Baví mě to.
Představuji si staré časy, kdy mohl být hlavní středobod života na naší Čelině o kousek jinde, než na místě současného zámečku a statku, jak jsem si donedávna myslela.
Vidím pevnost na kopci, dokonale opatrovanou vysokým nezdolatelným srázem, vidím na kulatém místě stojící strážní věž, která pomáhá chránit všechny zde žijící, po třech schodech se dá vystoupat do kopcem dobře skrytého obydlí… a kousek pod třemi schody vidím možná silové a magické místo, které mohlo sloužit pohanským obřadům a spojení s tajemným silami ještě dlouho předtím než na stejném místě Machtové z Löwenmachtu nechali postavit křesťanskou kapli, která svou posvátnou geometrií jen umocňuje už tak dosti silnou moc místa, na kterém stojí..
A nebo mohlo být také všechno úplně jinak. Jak? To zůstává tajemstvím.
Něco ale jisté je.
Tedy pro mě.
Celý tenhle kopec nad naším statkem, se svými zvláštními místy je nabitý laskavou a léčivou energií. Pralesní charakter prostoru mi dává možnost tu v tichu a nerušeně pobývat, se zavřenýma očima vnímat přátelské bytosti lesa a vlídnou mateřskou péči matky Země.
Ve chvílích, kdy zde trávím čas, mi dochází, že je úplně jedno, co bylo..i co bude.
Prožívám tu chvíle přítomnosti, která má moc zastavit mi myšlenky a nechat mě jen být…
