Přestože mojí povaze a mému nastavení malinko více vyhovuje ta část roku, kdy je více tmy, tak si uvědomuji, že letos poprvé, po dlouhých letech, tohle období prožívám ve vnitřním klidu. Pozoruji, jak si užívám toho, že den je opravdu dlouhý a že se do něj kromě spousty práce vejde i více příjemných odpočinkových chvilek a pozdnější večerní procházky, kdy přestávám sledovat čas.
Les, louky, pole a celá příroda teď překypuje bujným životem. Ta neopakovatelná směsice červnových vůní, barev a zvuků je naprosto omamná. Díky všudypřítomné divoké zeleni jsou některé cesty lesem téměř neprostupné, kopřivy, svízel a šlahouny ostružin na některých místech na čas plně převzaly vládu. Buď se musím vybavit dlouhými nohavicemi nebo prostě mám přijmout, že to tudy jistou dobu prostě nepůjde. Na oplátku mi les nabízí sladkou odměnu v podobě dozrávajících lesních jahod a přenádhernou hru sklánějících se slunečních paprsků osvětlujících kmeny stromů. Každým dnem se příroda mění, reaguje na to, jestli je zrovna dostatek vláhy a slunce nebo je zrovna chladněji nebo je sušší období. Louky zdobí kopretiny, zvonky a vlčí máky a na některých už krásně voní pomalu schnoucí seno. Červnové ticho je v přírodě náramně hlasité. Zpěv ptáků ustává až pozdě večer, hned ráno mě budí hlas vlaštovčích rodičů, co krmí své mladé v hnízdě postaveném na římse našeho domu, hned vedle bydlí vrabci švitořící na celé kolo. Mezi ostatními rozpoznám hlas kosů, kteří poskakují v trávě a hledají něco k snědku a nejkrásnější koncert ptačích mistrů vnímám navečer ve stinném a vlhkém lese. Jejich zpěv je kouzelně ohlušující. Monotónní bzučení včel, které sbírají pyl na právě kvetoucích lipách je další ze zvuků, který lze zachytit v tichu červnových dnů.
Tohle období roku je zvláštně voňavé, živé a opojné. A jsem ráda, že si díky prožívání jeho projevů zároveň konečně uvědomuji svoje melancholické nastavení a inklinaci té mlhavé, chladnější a také teplými barvami zářící části roku. A uvědomuji si vlastně, že každá doba v roce je jedinečná a něčím nádherná. A uvědomuji si, že stačí změnit úhel pohledu a všechno lze vnímat jinak.
Pomaleji, s větší úctou a s přijetím toho, co je.
Je pár dnů po slunovratu, dny jsou světlé, dlouhé a krásné, přesně takové jaké mají být.
