Ta z nebe padá v podobě deště a taky sněhu na neobvykle vyprahlou a suchou zem. Na tuhle spásnou vláhu, která teď přichází, příroda dlouho čekala.
A přestože teploměr ukazuje jen pár stupňů nad nulou, vidím kolem sebe něco zázračného, nad čím nikdy na jaře nepřestanu žasnout.
Vidím tu nádhernou zelenou.
Vidím, jak se pomalinku a pěkně od spod začíná všechno nepřehlédnutelně zelenat.
Pozoruju, jak matka Zem zase znovu vrací život do přírody, jak po době zimního odpočinku se začíná všechno kolem probouzet. Ráda si prodlužuji podvečerní procházky lesem a po loukách, abych tenhle neobyčejný moment co nejvíce zachytila a mohla vnímat to mystérium příchodu jara.
Ze všeho nejdřív je to tráva, která začne vyrážet na každém vlhčím a slunci dostupném místě a svojí svěží zelenou barvou osídlí to nejspodnější patro. Postupně se přidávají první mlaďoučké kopřivy, sedmikrásky, podběly, křivatce, fialky a barvínky. Vzduch opojně voní hlínou a ptáci neodbytně zpívají svoji jarní píseň.
Takhle to venku vypadá právě teď.
Nebude trvat příliš dlouho, jen co se trochu oteplí a slunce bude hřát zas o něco víc, pak ta nejzelenější zelená postoupí výš a zalije patro keřů a křoví.
Pak přibyde květů, vůní, hmyzu a postupně se začnou objevovat nové listy na stromech a tahle nádherná zelená, která nemá nikdy jindy v roce obdoby, osídlí i to nejvyšší patro.
Je to úplná exploze znovu zrozeného života a krásy.
Miluju jaro v lese.
Miluju tohle něžné období plné cvrlikání ptáků a naděje, které láká k pomalým toulkám a k pozorování jeho jedinečnosti.
Miluju tohle neskutečně nádherně zelené TEĎ.
